Fotoeditoriál: Luční víla

Léto už je v plném proudu a louky kvetou jako o závod. Proto se i v našem magazínu musí bez pochyb objevit i focení v exteriéru. K publikaci jsme tentokrát vybrali projekt mladé talentované fotografky Michaely Jurasové, která nám poslala své krásné fotografie i s povolením, abychom její projekt publikovali mezi naše fotoeditoriály. A jelikož se letní luční focení opravdu povedlo, její přání plníme a sérií svatebních snímků s názvem „Luční víla“ se můžete pokochat i vy.

1) Proč ses rozhodla fotit právě toto téma? Co tě inspirovalo?

Téma jako takové jsem vůbec nerozmýšlela. Ani vlastně nevím, jestli se nám povedlo vystihnout nějaké konkrétní, jakmile jsem totiž našla místo na focení, všechno ostatní se mu přizpůsobilo. Vlastně mě inspirovala sama louka. Plná motýlů, berušek a kopretin, zkrátka romantika sama. Chtěla jsem nevěstám ukázat, že i bez komplikovaně vyčesávaného účesu se spoustou přípravků, aby se žádný vlásek ani o milimetr nepohnul, můžou být krásné, a že i bez dokonale promyšlené zahrady a krásného zámku může být jejich velký den jako z pohádky.

2) Co si představíš, když se řekne víla?

Vílou je podle mě každá dívka nebo žena, která si na nic nehraje, která je sama sebou a neschovává se za úpravy ani přetvářku. A každé takové víle sluší krásná příroda, bez hluku civilizace, takové místo, kde lišky dávají dobrou noc. A to se nám povedlo najít na úpatí Bílých Karpat.

3) Jak probíhalo samotné focení?

Jakmile se nám povedlo domluvit termín vyhovující všem, šlo všechno jako na drátkách. Šaty byly vybrané, styl domluvený. Ráno jsme se všechny potkaly ve Valentýnovi, kde se do modelky pustily šikovné ruce vizážistky a kadeřnice. Pak už jen stačilo nabalit šaty a vyrazit do hor. Líčení bylo vyladěné k prostředí, takže se hodilo ke všemu, kadeřnice Kristýna jela s námi, aby každé šaty měly ten správný účes. Začátek focení je vždycky trošku stydlivý, než si na sebe zvykneme (i když už jsme se předtím potkaly). Po pár fotkách už ale celý den doprovázela dobrá nálada. O to lepší byla, že nás vůbec nikdo nevyrušoval. Mezi převlékáním jsme vždycky měly pauzu na česání i na svačinu (i modelky musí jíst 🙂 ). No a po pár hodinách jsme se všechny unavené, ale se super výsledky vrátily domů, užít si poslední zbytek neděle. Nakonec je vždycky nejtěžší vybrat ty nejlepší fotografie a upravit je tak, aby jim to slušelo co nejvíc.