Jak jste se s Jardou seznámili a jak to probíhalo před svatbou?
S Jardou jsme se seznámili v hospodě, kde jsem byla s kamarádkou, kterou, jak se později ukázalo, můj budoucí přítel už znal. Pořád jsme po sobě pokukovali, až si nakonec přisedl a strávili jsme celý večer spolu. O dva dny později jsme už na party, kterou pořádala kamarádka, vyráželi jako pár, a od té doby jsme spolu byli každý den. Asi po roce jsme se rozhodli, že je čas spolu začít bydlet v pronajatém bytě a o dva roky později jsme si koupili vlastní. V té době už jsme věděli, že se jednou vezmeme. Neříkám, že se za tu dobu na nebi se neobjevil žádný mrak, ale dokázali jsme spolu všechno vyřešit.
Jak jste se dostali k tomu, že se vezmete?
Asi po dvou měsících bydlení ve vlastním, nám přišel domů nějaký prospekt s vánoční nabídkou. Byly tam řetízky, prstýnky atd. Já na to koukala a říkám mu: „Miláčku, když se se mnou někdy budeš chtít zasnoubit, tak bych chtěla takový prstýnek.“ a poťukala jsem na ten leták. On ho vzal a říká mi: „Co to je??? Vždyť to stojí 240 korun.“ a já „No stříbro.“ a přítel říká „No ale vždyť prstýnek má být z bílého zlata“. Začala jsem se smát a řekla jsem mu, že pro mě je důležitější to, co má ten prstýnek vyjadřovat, a ne kolik stojí. Za 14 dní už jsem ho měla na prstě.
Tak to bylo rychlé. Jak tě požádal o ruku?
Samotná žádost o ruku byla hodně vtipná a vlastně si ani pořádně nepamatuju, jestli jsem řekla ano. Přišli jsme domů, já se šla osprchovat, jdu si pro pyžamko a přítel klečí v chodbě a nervózně se směje se na celé kolo. Řekl něco v tom smyslu, že mě miluje a chce se mnou zestárnout. Já jsem mu pořád nevěřila, až dokud nevytáhl ten prstýnek. Chtěl mě prý požádat o ruku až na Silvestra, ale koupil prsten a mohl ho vyměnit jen 14 dní, takže nechtěl riskovat, že by mi byl velký. Prstýnek samozřejmě velký byl, takže jsme ho spolu šli vyměnit. Byli jsme však domluveni, že svatba bude až časem. Nakonec byla dva roky poté.
Jak probíhala organizace svatby, pomáhal ti někdo?
Svatbu jsme chtěli v říjnu, ale já jsem začala vše organizovat a vyřizovat dopředu. Hodně věcí jsem totiž objednávala z Ebay, abych mela vše co se mi líbilo a neutratila hromadu peněz. Přítele jsem z plánování vynechala, protože podle něj bylo všechno zbytečně drahé a na nic…Kolikrát jsem brečela a chtěla vše vzdát. Plánovala jsem tu svatbu tři čtvrtě roku do nejmenšího detailu. Věděla jsem, co se nám oběma líbí a řídila se podle toho. Když už šlo opravdu do tuhého a známí kolem nás si kladli spoustu podmínek a dělali zlou krev, tak samozřejmě pomáhal i přítel, ale jinak jsem celou svatbu organizovala sama.
Myslíš, že byla výhoda to plánovat takhle dopředu?
Určitě. Jednak mě plánování opravdu bavilo a zadruhé jsem měla hodně času a mohla si v klidu vše promyslet a vyzkoušet. Jak budou vypadat pozvánky, výzdoba atd. Všechno jsem navrhovala sama.
Objevily se během organizace svatby nějaké problémy? A jak jsi je řešila?
Problémy, které se při plánování objevily, byly spíš takové hlouposti, nad kterými bych teď mávla rukou. Ale teď bych to udělala úplně jinak. Chtěla bych doporučit nevěstám, ať o svatbě nikomu nic neříkají dopředu, ať si vše udělají podle svého a ostatní zapojí až když je hotovo. Já bych byla ušetřena hodně uštěpačných poznámek a mávání rukou, kdybych vydržela nikomu nic neříkat, ale co si budeme nalhávat – chtěla jsem se o tu novinku podělit, protože jsem se na svatbu hrozně těšila.
Jak probíhal svatební den?
Plán byl jasný, dopoledne fotografování, ve dvě hodiny obřad a pak vše ostatní. Na focení před obřadem jsem trvala, abychom nikoho nezdržovali a měli klid. Moje motto je, pokud chybí nevěsta a ženich, lidi se nebaví. Ráno přišla kadeřnice s kosmetičkou, daly jsme si kafíčko a nikam nespěchaly. Rodiče zatím nazdobili auta, ženich se svědkem vyzvedli kytku a korsáže, a vyrazili jsme na focení. Pak hurá na obřad a po obřadu na hotel, kde se ještě udělalo pár fotek a už byla volná zábava. Po vynikajícím obědě, při kterém oba tatínci představili svoje rodiny, a otec nevěsty řekl hezký přípitek, jsme využili posledního sluníčka a odpočívalo se na terase. Kolem šesté hodiny večer přišli ostatní kamarádi a rozkrojili jsme svatební dort, který jsme s manželem osobně roznesli. To v plánu sice nebylo, ale všem se to moc líbilo, protože to bylo hodně osobní.
Jak to vypadalo s tradicemi? Co jste dodrželi?
Co se týče tradic, tak při příchodu na hotel se rozbíjel talíř, jedla se polévka děravou lžicí a samozřejmě jsme si nemohli nechat ujít první manželský tanec. Alkohol se nepil, protože v té době byla částečná prohibice a my se báli, kde hoteliéři koupili tvrdý alkohol. Kromě piva a vína jsme mohli mít snad jenom citrus a zelenou, ale to nikomu nevadilo. Sám majitel nám totiž dovolil, že svůj tvrdý alkohol můžeme pít na parkovišti před hotelem. Jeden ze svědků dostal za úkol hlídat čas, takže se vždycky jednou za hodinu ozvalo: AKCE METÝÝÝÝÝL a všichni šli ven, kde měl můj tatínek zaparkovaný karavan s opravdu slušnými zásobami. Při těchto metyl akcích se všichni seznámili a z našich svatebčanů se stala jedna velká rodina. Všichni se smáli, bavili se a tím nám udělali největší radost.
Jaký je manželský život? Vzpomínáš ráda na svatbu?
Manželský život je krásný. Nezměnilo se absolutně nic, snad kromě toho, že mi přibylo jedno jméno. Jinak zůstalo vše při starém. Je krásné slyšet, jak mě můj muž představuje jako jeho ženu a naopak. Myslím, že k sobě máme po svatbě o hodně blíž. Už je to půl roku, co jsme se brali a krásné vzpomínky na celý pohodový den samozřejmě zůstaly. Jak jsem říkala na začátku, vše jsem měla na starosti já a tehdy přítel říkal, že jsou všechny ty věci zbytečné, ale při novomanželském tanci měl slzy v očích a omluvil se mi, že mi víc nepomáhal. Řekl, že teď když to vidí v celku, tak že mě hrozně miluje a obdivuje za to, že jsem to v takovém měřítku zvládla všechno sama zařídit. A teď když se někdo zeptá na svatbu? Manžel se celý rozzáří a všem okolo vykládá, jak to bylo úžasné.
