Lenka s Petrem se znají již od svých 17 let, kdy spolu začali chodit. Spojili je zájmy a kamarádi – oba totiž cvičili v Sokole. Po necelém roce vztahu Lenka odjela na rok do Německa. Po jejím návratu se na několik měsíců rozešli, jen aby se o rok později k sobě vrátili. Oba teď svorně tvrdí, že jejich vztah se po rozchodu úplně změnil. Důvěřují si a mohou si říct cokoliv. Petr požádal Lenku o ruku na Štědrý den a o deset měsíců později proběhla svatba. Symbolicky v tělocvičně Sokola.
Čekala jsi žádost o ruku?
Žádost jsem trochu čekala, ale stejně to bylo překvapení. Říkala jsem si, že by to bylo hezky symbolické, ale s Petrem jsme se předtím dohodli, že dokud studuji, tak svatba nemá význam.
Jak to probíhalo?
Dojedli jsme štědrovečerní večeři a Petr řekl, že si musí odskočit. Já jsem toho momentu využila, abych se upravila a když jsem se otočila, tak už přede mnou klečel. Musel se mě zeptat dvakrát než jsem odpověděla – natolik jsem byla v šoku. Před očima se mi promítl seznam důvodů pro a proti a řekla jsem si, že není o čem přemýšlet. Svatbu jsem začala plánovat ještě ten večer. Nemohla jsem usnout, tak jsem si vzala počítač do podstele a začala hledat nápady a inspiraci.
Jak bys vaši svatbu popsala?
Přípravy nakonec probíhaly 10 měsíců a myslím si, že to bylo úplně akorát. Naši svatbu bych popsala jako barevně jarní svatbu na podzim. Řekla bych, že byla velmi specifická. Brali jsme se v tělocvičně sokolovny a všechno jsme si organizovali sami – od jídelníčku po výzdobu. Další zvláštností byly moje svatební šaty – byly žluté. Na naší svatbě nebylo vlastně nic bílého, kromě stužek na auta, které tam zbyly z předchozí svatby.
Proč ses rozhodla pro žluté svatební šaty?
Žlutá je Petrova nejoblíbenější barva. Už dávno jsme se dohodli, že pokud se někdy vezmeme, bude to v sokolovně a já budu mít žluté šaty. Tuhle představu jsem měla tak zakořeněnou, že jsem už o bílých vůbec neuvažovala – přišly mi nezajímavé. Šaty jsem si nechala ušít na zakázku. Byla to jedna z prvních věcí, kterou jsem zařizovala, ale i tak trvalo ušití šatů hrozně dlouho. Našla jsem si podle referencí jednu švadlenu z Prahy, ale vůbec jsme si nesedly. Nedokázala pochopit co já chci. Ne že by byla nepříjemná, ale prostě jsme si lidsky nesedly. Takže jsem hledala dál. Nakonec jsem si nechala ušít svoje šaty od tanečního studia Elis, kde mi vyšli maximálně vstříc, aby byly šaty přesně takové, jaké jsem si vysnila.
Jaká pravidla a tradice jste na svatbě dodrželi?
S pravidly byl velký problém. Jsou totiž těžko aplikovatelné do reality. Například u zasedacího pořádku v autech se počítá s řidiči. Pokud ale řídí rodiče, celý zasedací pořádek se mění. Takže jsme si nakonec pravidla trochu přizpůsobili. Svatebních zvyků jsme měli hodně, ale většinu z nich připravovali kamarádi. Například jsme zametali střepy z rozbitého talíře, přebalovali mimino, nebo mě Petr táhl na trakaři. Co jsme vynechali – a jsem za to ráda- byl únos nevěsty. Tenhle zvyk mi přijde trapný.
Kolik jste za svatbu utratili? Bylo něco, na čem jste šetřili?
Svatba nakonec stála 55 000. Obě rodiny nám na ni přispěly stejným dílem. Rodiče zaplatili 10 000, část jsme dostali od babiček a na zbytek jsme uspořili sami. Neřekla bych, že jsme na svatbě přímo šetřili, spíš jsme zbytečně neutráceli. Abychom mohli pozvat tolik lidí, kolik jsme chtěli, museli jsme hledat řešení, která byla efektivní, ale ne zbytečně drahá. Například alkohol na svatbu jsme kupovali již půl roku předem, vždy když byla nějaká akce. Chce to hodně pátrat a porovnávat možnosti a ceny. My jsme třeba zjistili, že je lepší kupovat svatební potřeby na internetu než ve svatebních obchodech, kde mají zboží předražené.
Změnilo se něco po svatbě?
Samozřejmě že se změnilo. Jmenuju se jinak a musím si na to zvyknout. Všechno je teď vážnější. Jakékoliv rozhodnutí už nedělám jen sama za sebe, ale s ohledem na naši společnou budoucnost. Ale nakonec jsem ráda, že jsem se vdávala během studií. Měla jsem možnost věnovat svatbě spoustu času, který bych na to jinak nikdy neměla. Bylo to náročné, ale vyplatilo se to.
Kdyby ses měla vdávat znovu, udělala bys něco jinak?
Nenechala bych se tolik rozhodit názory ostatních. Spousta lidí mě zrazovala od fialové a žluté, že se k sobě nehodí, ale je potřeba si do svatby nenechat kecat a udělat si ji takovou, jakou si představujete vy.
