Znali se odjakživa ale 4letý věkový rozdíl se zpočátku zdál nepřekonatelný. To se změnilo, když bylo Lence 16 let. Potkali se na diskotéce a přeskočila jiskra. Od prvního rande jsou nerozlučná dvojice a to i přesto, že jim život nejednou přichystal nelehké překážky. Ale jak to celé probíhalo? To nám dnes povypráví mladá paní Lenka 😉
O tom momentu, kdy přítel poklekne a požádá ji o ruku sní většina slečen od prvního rande. Jak se s tímto nelehkým úkolem popral tvůj přítel?
Řekla bych, že to zvládl na jedničku:). Požádal mě o ruku po 4 letech vztahu a byla to těžká romantika. Všechno si naplánoval dopředu, aby to pro mě bylo překvapení. Dojeli jsme spolu k letišti, kde měl zaplacený vyhlídkový let nad Brnem. Chtěl mě požádat přímo v letadle, ale pan pilot mu bohužel přání překazil, protože jsme nemohli sedět vedle sebe. Takže po přistání poklekl s prstýnkem a kyticí nádherných rudých růží. Odpověď byla jasné „ANO“. A moje nadšení pokračovalo, když mi daroval prsten, který se mi asi před rokem ve zlatnictví strašně líbil…
To zní krásně. A co svatba? Vsadili jste na tradici, nebo uvolněnější veselku?
Svatba byla docela oříšek, protože jsme měli od přítelova táty slíbenou velkou svatbu, kterou nám zaplatí. Bohužel jeho táta zemřel a my jsme si svatbu museli kompletně platit a zařizovat sami. Takže jsme změnili plány a rozhodli se svatbu osekat na asi 35 lidí. Nakonec na svatbě byli opravdu jen ti nejbližší, žádné babičky, strýčkové a tetičky… Vyslechli jsme si sice kvůli tomu dost nehezkého od rodiny, ale rozhodli jsme se, že tam budou opravdu jen ti, které máme rádi. Celá svatba byla kompletně podle našich představ, žádné klasické kýče, ale vše jen v duchu pohody a večerní „party“. Místo klasického oběda a posezení jsme zvolili odpolední a večerní raut, kde si každý bral jak měl hlad a večer jsme měli domluvenou kapelu. Bylo to prostě moc fajn.
To jsi asi musela mít hodně zařizování…nebo někdo pomáhal?
Zařizovali jsme svatbu jen my dva. Komplet sami. Nejprve jsme si domluvili na matrice termín a jeli na výlet do Paříže, kde se to plánovalo mnohem lépe. Pak jsme přijeli, vytvořili si svatební oznámení, naplánovali co a jak, vše jsme si domluvili a až 1,5 měsíce před svatbou jsme to všem oznámili.
Tak a teď se vraťme zpět do vašeho svatebního dne. Pamatuješ si jak probíhal?
Ano, samozřejmě. Myslím, že svatební den člověk jen tak nezapomene:) Vstala jsem v 6 ráno, a musím říct, že jsem byla úplně v klidu. Nasnídala jsem se a po 7 hodině přišla kadeřnice, pak vizážistka a v 10 hodin jsme se odjížděli fotit. Přítel mi jako překvapení domluvil luxusní Audi A7 až ze Slovenska i se soukromým řidičem, což byl velký šok, protože jsem to zjistila až když jsem vyšla z domu! Poté následovalo focení a přesun na obřad, který začínal ve 13h. Z něj si moc nepamatuji, protože jsem byla v euforii, ale z fotek soudím, že to bylo krásné. Po obřadu následovalo společné focení a přesun na hostinu. Na začátku hostiny měl můj manžel krásný proslov, pak následoval raut, první tanec, soutěže, tombola, večerní raut, koncert kapely Pofiders a večerní zábava už jen s kamarády… ta část se mi líbila asi nejvíc.
To byl tedy nabitý den. Zbylo v něm místo i na tradiční svatební zvyky?
Zvyky jsme vypustili skoro všechny… moc na to nejsme… Dodrželi jsme ale například tradici, že nevěsta měla na sobě něco modrého, starého, darovaného, nového, vykročili jsme do nového života pravou nohou, zametali jsme střepy, vybírali si ze svou tekutin – vodka a voda, házela jsem kyticí, darovala jsem krabičku od prstýnků, ženich házel podvazkem,…víc mě asi nenapadá…
Je nějaká rada, kterou bys bývala ocenila před svatbou a teď bys ji ráda předala dalším nevěstám?
Doporučila bych jim hlavně dopředu zjistit jak moc je jim rodina ochotná pomoci – jak finančně tak fyzicky… To hraje dost velkou roli. Když člověk očekává pomoc, které se nakonec nedočká, tak se to organizuje hůř… Já jsem byla z jejich nezájmu dost zklamaná. Přesto je důležité nenechat se vykolejit a užít si svůj svatební den naplno. Koneckonců, pokud všechno půjde podle plánu, další šanci už mít nebudete :). My jsme se s Viktorem brali sice až po sedmi letech vztahu, ale přijde mi, že se máme ještě víc rádi a máme k sobě blíž než před svatbou.
