Svatební příběhy nás vždycky dostanou. Vás ne? Jsme moc rádi, že vám můžeme představit další příběh Alice a Michala, který je kouzelný, jako celý jejich vztah. Dozvíte se, co všechno se v den svatby může pokazit a především to hlavní – jak to všechno celé vůbec začalo. Děkujeme za krásný rozhovor a v novomanželském světě držíme palce!
1) Jak jste se s přítelem seznámili a co bys nám o něm řekla?
Seznámili jsme se na country bálu v Hodoníně. On tam zapíjel v rohu rozchodový žal, já dojela za kamarádkou ze školy. Seznámila mě se svými kamarády a také s mým budoucím mužem. V pokročilé hodině jsem se dostala do situace, kdy jsem chtěla před jedním klukem zmizet a honem jsem hledala známou tvář. Našla jsem Míšu jak si podupkává v rohu sálu, šli jsme tancovat a on už mě nepustil. Nechtěla jsem ho, nebyl moc můj typ. Na první rande jsem vůbec nechtěla jít, můj táta ale řekl, že šanci si zaslouží každý, a že mám jít. Tak jsem si vzala s sebou na rande kamarády. Čím víc mluvil, tím víc jsem ho milovala. Stal se mojí součástí. Za 3 měsíce koupil byt a nabídl mi, že můžu jít bydlet s ním. A jaký je? Líný, výbušný, zmatkář, ale taky milující, empatický, starostlivý, inteligentní, jemný, čestný a zásadový. Chlap co doma drží kasu a má poslední slovo, ale taky umyje okna a každý večer mi vaří čaj.Michal: Rád bych uvedl na pravou míru pár věcí. Alice jsem si na country bálu všiml okamžitě, protože se nádherně smála. Bohužel jsem nebyl sám, ale to mi nakonec bylo k užitku. Vzhledem k tomu, že jsme byli na country bálu, který se vyznačuje hlavně tancem, hledal jsem odvahu vyzvat Aličku na parket. Ta mě nakonec předběhla, za což jsem jí do teď vděčný. Musím se přiznat, že jsem nikdy neoplýval tanečním nadáním, což bylo na první pohled patrné. Krásná Alička však se mnou měla trpělivost. Snad ze zdvořilosti nebo proto, že se snažila ukrýt před jiným nápadníkem. Na druhý den jsem se doma mimo řečí zmínil, že jsem poznal velmi sympatickou slečnu. Kdybych tak v tu chvíli věděl, že mluvím o své budoucí ženě. První rande bylo pro mě velmi nelehké. Byl jsem velmi nervózní a na odvaze mi nepřidalo ani to, že si na mě Alice vzala posilu. U dobrého vína však nervozita polevila a všichni jsme se skvěle bavili.
Pracuji v Brně a řešil jsem otázku vlastního bydlení, a když se naskytla možnost, neváhal jsem. Všechno šlo velmi rychle a najednou jsme spolu seděli na zemi v nezařízeném bytě a jedli objednanou pizzu z krabice. Věděl jsem, že s Aličkou chci být napořád.
2) Po jaké dlouhé době tě požádal o ruku a jak to probíhalo?
Hekticky, zmatečně a úplně jinak než jak se to dělá. On to jinak neumí. Věděli jsme, že chceme svatbu a rodinu. Takže jsem mu ukazovala prstýnky a plánovali jsme. Požádal mě o ruku doma v obyváku, v pyžamu, v pokleku, bez prstýnku a moc hezky. Další den mě vzal do zlatnictví a já si vybrala prstýnek. Před obchodem mi ho nasadil.
Michal: Alice je veliký snílek. O svatbě jsme se začali bavit asi rok po seznámení. Všechno spolu probíráme a o všem mluvíme, takže mě neustále seznamovala se svými nápady, sny a představami o životě, svatbě a vůbec tak nějak o všem. Proto jsem celé zásnuby a žádání o ruku pojal v našem stylu. Věděl jsem, že si to můžu dovolit a nic tím nezkazím. Do zlatnictví jsme šli spolu. Oběma nám nezávazně na sobě padl do oka jeden jediný prstýnek. Byl to on. Čekal tam na nás. Romantika má spoustu podob a pro mě je důležité to sdílení s osobou, kterou miluji.
3) Jak probíhaly přípravy na svatbu? Co bylo nejtěžší na plánování?
Plánovali jsme rok a půl. Šlo by to rychleji, ale potřebovali jsme ještě něco ušetřit. Asi 10x jsme měnili barvu a styl. Nakonec jsme zariskovali a udělali si komiksovou svatbu. A vyplatilo se to.
Jako první jsme si vybrali datum 27. 5. 2017, kvůli dvojkám, sedmičkám a krásnému květnu. Chyba. Protože pak jsme vybrali místo a tam nám řekli, že mají poslední 2 volné termíny. Někdy v září a 22. 7. 2017, tak jsme vzali své dvojky a sedmičky. Tyto 2 informace usnadnily spoustu dalšího zařizování. Počet hostů, rozpočet, styl, fotograf co bude ochotný s námi bláznit, DJ naladěný na naši vlnu, kadeřnice, květinářka, šaty, oblek, cukroví, oběd, prstýnky. A další a další radosti!
Nejtěžší asi bylo odstřihnout se od rad a připomínek hostů. Hosté dokážou zkazit svatební náladu. Jeden chce svíčkovou a ne líčka s kaší, druhý aby nevěsta měla čočky a ne brýle, třetí abychom ještě zvážili svatbu v kostele, a čtvrtý bez strýčka z desátého kolene nikam nejde! Pokud jim podlehnete, zblázníte se, pokud si budete stát za svým, za týden po svatbě si na to nevzpomenou a vy budete mít opravdu svůj den.
4) Byla vaše svatba v nějakém stylu? Půjčovali, kupovali nebo vyráběli jste dekorace?
Stůl a dekorace byly jemné zeleno-krémové. Družičky měly vínové šaty a fotokoutek byl plný superhrdinů a hraček. Téměř všechno, kromě vysokých svícnů, jsme vyráběli doma po večerech nebo nám pomáhali šikovní tatínkové. Věnečky na jmenovky jsem motala s rodinou ještě večer před svatbou.
Měsíc před svatbou jsem to pořád přerovnávala a počítala, netušila jsem, jestli to bude ladit, ani jestli toho bude dost. Nakonec to bylo všem jedno.
5) Svatbu jste si organizovali sami nebo vám někdo pomáhal?
Sami. Mám ráda věci pod kontrolou a podle svých představ. Míša to ví, tak mě nechal řídit si to a jen občas zasáhnul když se mu něco nezdálo. Společně jsme vybírali všechno. Květiny, barvy, prstýnky, …
6) Probíhala svatba hladce nebo se vyskytly nějaké problémy?
Svatba byla nakonec úplně jinak. Všechno, co jsme si naplánovali, selhalo a překvapilo zároveň. Týden před svatbou jsme se dozvěděli, že prostor nemůžeme chystat v pátek, protože tam probíhala jiná svatba a v neděli, že bude další. V den svatby měla kadeřnice zpoždění, Míšovi se rozbily manžetové knoflíčky, příjezd nevěsty pokazila majitelka penzionu, protože poslala ženicha jinam, než měla, k oltáři jsem šla z jiné strany, protože paní majitelka nečetla ani jednu z mých instrukcí. V kytici jsem měla místo eucalyptu něco co připomínalo kopr, ozdobu na auto jsme zapomněli a přidělávali až na focení. Nakonec nebyla z živých květin, jak jsem si přála, ale z pedigu. K polévce nám donesly občanky, ale přestřihlé byly 3! Moje (u té jediné to bylo potřeba), Míšova a svědkyně. Paní co to udělala, bez omluvy prchla.
Svatba byla nakonec úplně jinak. Všechno, co jsme si naplánovali, selhalo a překvapilo zároveň.
Tak jsme si dali předkrm, pak polévku a pak kamarádka v sedmém měsíci začala rodit. Z oběda nebylo nic, půlka hostů stála buď u maminky, nebo čekala na sanitku. Dopadlo to dobře, malá se narodila půl hodiny po půlnoci a zdravá. Pak nás překvapil déšť a u perfektního tanečního vystoupení (překvapení pro nás), které museli překopat, protože jim chyběl jeden kluk (ten byl v porodnici) se vypnula hudba a museli to dozpívat.
Když se na to podívám zpětně, byl to nejlepší den v mém životě. Všem těmto věcem jsme se smáli a byli jsme absolutně šťastní. Ujistilo nás to v tom, že život se naplánovat nedá a všechno se děje samo. Můžete to jen v té chvíli přijmout a prožít a být vděční, že tolik výjimečných věcí se stalo zrovna vám.
7) Bylo něco, co byste změnili? Ať už v přípravách nebo ve svatební den?
Byla bych víc v klidu u příprav a v den svatby bych si víc hlídala personál. Jsou otupělí svatbami a mají tendence diktovat, jak co bude, ale to je váš den a vaše peníze, mají dělat, co řeknete vy. Nedejte se.
Nezměnila bych nic, všechno se stalo tak jak mělo a bylo to dokonalejší, než jsme se kdy odvažovali naplánovat.
8) Máš pro budoucí nevěsty nějaké rady a tipy?
Smějte se problémům.
Co zapomenete, to nepotřebujete.
Nedělejte si nic z kritiky.
Ty nejvýjimečnější věci a situace se stanou bez plánování.
